V lese pod mechem a kapradím, choulil se malý zajíček. Cítil se sám a přemýšlel, kde hlavu složí. Kolem zima a plískanice. "Vydám se na okraj lesa!", řekl si a vyběhl z úkrytu. Skočil přes potok, podlezl smrkový kmen a mezi větvemi stromů viděl v dálce louku. "Už tam skoro jsem." Jak se blížil, zaslechl dětský zpěv. Byla tam malá holčička. Na hlavě měla kapuci, dlouhou pláštěnku až na zem a v ruce držela proutěný košík, který se pohupoval v rytmu jejího tance. Zpívala písničku, kterou zajíček neznal, z hlasu ale cítil teplo a klid. Zvědavostí se přibližoval, až si šramotu v trávě všimla. Tam na louce vzniklo pouto a velké kamarádství. Dětskou rukou choulila zajíčka v náručí a šeptala mu svoje přání.
Budu ti říkat zajíček Miju.